Blog

Ivana ŠMUCROVÁ  píše v našem blogu 

Jan Dinga

Návštěvníci těchto webových stránek i ti, kteří vinotéku navštívili osobně, měli možnost vidět, že k ní náleží – jak i název napovídá - galerie. Je otázkou, zda galerie patří k vinotéce, nebo naopak vinotéka ke galerii.
To nechám na pocitech každého z nás.

Věnujme se ale nyní výstavě, která zde sice není konána jako první – viz webové stránky - ale je první, o které se dočítáte na tomto blogu.

Do 31. 8. 2021 byly galerii zapůjčeny obrazy malíře Jana Dingy. Již plakát zvoucí na tuto výstavu napovídá, že se nepůjdete podívat na díla malíře, který by svými malbami chtěl ukazovat lidem realitu. Když se ale na plakát zahledíte pozorně, musíte konstatovat, že svou barevností upoutává vaši pozornost. Stejně jako plakát, působí mistrovy obrazy. Než se ale vůbec půjdeme na obrazy podívat, povězme si pár slov o jejich autorovi.

Jan Dinga je nejen malířem, ale také výtvarným pedagogem. Narodil se v roce 1952 v Lánech. Výtvarné sklony v něm podporovala matka, která ho mimo jiné seznamovala s reprodukcemi uměleckých děl. Vystudoval Vojenské gymnázium v Moravské Třebové, ale po jeho absolvování navštěvoval kurz v Kladně, vedený malířem Ludvíkem Jelínkem. Tento kurz měl být přípravou pro vysokoškolské umělecké studium. Počátkem sedmdesátých let Jan Dinga studoval na Pedagogické fakultě na katedře výtvarné výchovy dnešní Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

Na konci sedmdesátých let se usadil v Litvínově, kde začala jeho dráha výtvarného pedagoga. Nejdříve učil v místní základní škole a později se stal učitelem na Střední pedagogické škole v Mostě. V Kladně se uskutečnila první výstava jeho prací.

Koncem osmdesátých let se ze severních Čech odstěhoval do Nechanic, kde si ve starším domě vybudoval kromě rodinného bydlení také ateliér. Zde vstoupil do Unie východočeských umělců v Hradci Králové, která organizuje výstavy děl svých členů na zámku v Kostelci nad Orlicí a v polském Krakově. Prvním místem, kde byly v zahraničí vystaveny obrazy Jana Dingy, byl německý Weiden.

Počátkem 21. století změnil Jan Dinga své působiště a odstěhoval se do středních Čech. Působil v Unhošti u Prahy a pak ve Velké Dobré, kde si vybudoval další ateliér. V r. 2013 se znovu odstěhoval, a to do Kladna, kde v současnosti stále žije a má zde i svůj ateliér. Vrátil se tedy do města, kde se uskutečnila jeho první výstava.

Kromě maminky, která ovlivnila jeho celoživotní orientaci na výtvarnou tvorbu, na něho v době studia na gymnáziu zapůsobila tvorba regionálního malíře Františka Strážnického. Sám umělec ale krásně hovoří o akademickém malíři Miroslavu Proškovi, kterého považuje za svého skutečného učitele. Poznal ho v době svých studií na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. Návštěvníci Prahy budou mít v srpnu jedinečnou příležitost, neboť zde mohou navštívit výstavu tohoto již zesnulého malíře a to v Galerii Art. Na organizaci této výstavy se malíř Jan Dinga spolupodílí.

Proč Vám tyto informace sděluji? Když jdeme do divadla, chceme vědět nejen, co se hraje, ale také koho uvidíme na pódiu. Když kupujeme láhev vína, kontrolujeme jeho původ a stáří. Pokud kupujeme obraz, a tato výstava je i prodejní, měli bychom vědět něco o jeho autorovi. I když ze všeho nejdůležitější je, že se nám ten obraz líbí a my ho dokážeme zakomponovat do svého domova. Vždyť

právě obrazy dokážou doplnit a oživit náš byt stejně, jako víno může doplnit a ozvláštnit chuť pokrmu.

Pokud ještě do konce měsíce navštívíte Vinotéku a Galerii Na Roudné 59, určitě nepromarníte svůj čas. Když jsem obrazy Jana Dingy uviděla, věděla jsem, že do této galerie a k jejímu modernímu prostředí patří. Obrazy jsou jasných čistých barev, stejně jako je čirá, třpytivá barva zdravého vinného moku. Na autorovy obrazy se můžete podívat na jeho webových stránkách. Nic ale nemůže nahradit pocit, když se postavíte přímo před obraz a necháte se jím pohltit. Zkuste to někdy. Uvědomíte si, jaké emoce, pocity se ve vás probouzejí? Autor na obrazech rozehrává hru barev a tvarů, které mají tendenci v nás pocity a emoce spouštět. Je zajímavé vidět originály obrazů a sledovat na nich přechody mezi jednotlivými barvami, přechody mezi světlem a stínem. Určitě si zde každý najde svůj obraz, který ho osloví natolik, že ho přiměje zastavit se a nechat se vtáhnout. Malíř rozvíjí na svých plátnech svou fantazii; její pojetí je lyrické a to nejen využitím barev, ale také geometrických tvarů. Obrazy mají tendenci uklidňovat naši mysl a tedy také tělo, nutí nás zastavit se v dnešním uspěchaném světě. Přemýšlela jsem, proč tomu tak je. Obrazy působí jednoduše a my jsme zapomněli, že v jednoduchosti je krása. Náš současný svět a život jsou příliš složité a komplikované a my jsme jimi zahlceni. Potřebujeme říci „dost“ a vrátit se k vlastní podstatě, k sobě. Obrazy Jana Dingy nám mohou být nápomocny.

Do konce tohoto měsíce máte možnost zastavit se v galerii, přesvědčit se o působení mistrových obrazů na vaši osobnost. K uvolnění mysli vám jistě pomůže i sklenka vína, která vám bude ochotným personálem podána. Vždyť jaký jiný nápoj se k podobné prohlídce hodí?

Napsala: Ivana Šmucrová

Web. stránky: https://zdravi-ivana.cz


O víně trochu jinak

Seznámení Vážení a milí čtenáři, uvědomujete si, že celý náš život je spojen s neustálým poznáváním něčeho nového? Celý život se seznamujeme s někým novým, kdo nám následně zasáhne více či méně do života. 

Některá seznámení jsou neplánovaná a ta jsou nejlepší, jelikož bývají neformální a uvolněná. Když jdeme na setkání, které je plánované, stresujeme se často již předem. Proč? Souvisí to s tím, jakou důležitost onomu seznámení přikládáme. Místo setkání takové plánované schůzky vypovídá o povaze hostitele. Kdo Vás pozve na pivo? Co můžete očekávat od člověka, který Vás pozve na kávu? Uvědomujete si, že takové povídání u skleničky vína má o hostiteli úplně jinou vypovídací hodnotu? Pánové, pozvali jste svoji partnerku na první rande do hospody, do kavárny nebo do vinárny? 

Vztahy, které na základě podobného seznámení budujeme, uzavíráme, jsou bezvadné, brilantní, cenné, delikátní, dokonalé, neobyčejné, lechtivé. Mohou být ale také hrubé, divoké, krátké, milé, neobyčejné, nahořklé, prázdné, tvrdé atd. Slova, která jsem použila pro hodnocení našich vztahů, se používají také pro hodnocení vína. Každý z nás je bytostí, která od svých předků získala jedinečné povahové rysy. Ty se dále formovaly během našeho dětství a mládí. Člověk se ve své podstatě formuje celý život, neboť je ovlivňován nejen rodinou, ale také celou společností a děním, které se v této společnosti odehrává. Vinná réva je jedinečnou rostlinou. Ovlivňuje ji nejen půda, do níž byla zasazena, ale také vinohradník, jenž ji opečovává, a podnebí, které svými vrtochy vinohradníka i rostlinu překvapuje. Od března 2020 procházíme situací, která zásadně ovlivňuje fungování celé společnosti. Ta je sice ochromena, ale musí se naučit žít i za těchto nelehkých podmínek.

 Vinná réva, pokud bude mít dobré podmínky pro svůj růst, bude rodit hrozny vždy. Zastavit ji může pouze příroda a člověk. 

Co to je – ochromení? Je to ustrnutí v pohybu? Je to neschopnost pohnout se z místa? Co děláte v této době? Ztrácíte trpělivost? Vybuchujete, kritizujete, nebo celou situaci respektujete a vyčkáváte? Není ten nejlepší čas k sebepoznávání? Jak sami sebe vidíte? Jak o sobě smýšlíte? Jak smýšlíte o druhých? Na první pohled na nás může některý člověk působit jednoduše. To ale jen do okamžiku, než se s ním seznámíme a začneme ho poznávat. Každým kontaktem s druhým člověkem poznáváme i sami sebe. Jak jsem již napsala, jsme jedinečné bytosti. 

Jak to všechno souvisí s vínem? Víno je stejné jako každý z nás – jedinečné. Mnozí z nás dávají přednost pivu. Ti, kteří nepijí alkohol, volí kávu. Není to pohodlné? Není to jednodušší? Není pro nás víno příliš složitým nápojem? Víno má harmonicky souznít s jídlem, které nám je připraveno, nebo ho sami připravujeme. Má pomáhat k vytváření žaludečních kyselin, a tedy pomáhat našemu trávicímu traktu. Kdo z nás se během dospívání zajímal blíže o to, jaké víno pije? Rozlišoval ho pouze podle barvy na bílé a červené a jinak mu to bylo jedno. Později, na základě zkušeností vlastních a zkušeností druhých si kupoval taková vína jako Müller Thurgau, Veltlínské zelené, Karla IV., Poezii, Frankovku. Volil vína podle toho, jak komu chutnala – na základě doporučení. Mnozí z nás přistupují k vínům pořád stejně. Rozhoduje zkušenost a jeho cena. Není to málo? Jak kvalitní jsou asi vína dovážená z Německa, z Chile nebo z Jihoafrické republiky? Je jejich nižší cena opodstatněná? Uvědomujeme si, jakou cestu musela urazit? Víme, kolik práce musí být odvedeno, než víno dorazí do obchodů a na náš stůl?

 V následujících článcích se seznámíte s historií pěstování vinné révy a výrobou vína. Dovíte se například, jak jsou vína hodnocena při degustacích, jak mají být uskladněna, jakou teplotu mají mít v okamžiku, kdy je servírujeme na stůl. 

Tak, jak bychom měli poznávat blíže sami sebe, osoby ve svém okolí a společnost, která nás ovlivňuje, můžeme poznávat také vinnou révu a víno. Ono je stejně citlivé, vnímavé, proměnlivé nebo náročné jako člověk. Ten ovlivňuje svým působením vývoj a kvalitu hroznu. Následně je ovlivněn vinařem, který tento hrozen promění ve víno. Získané vlastnosti vína rozhodnou, zda mok uspěje a skončí na stole někoho, kdo dokáže tyto jeho vlastnosti ocenit. Není tomu u lidí stejně? 

Napsala: Ivana Šmucrová zdravi-ivana.cz

O víně trochu jinak

Začínáme

Archeologové uvádějí, že první pokusy přípravy vína byly zaznamenány již v éře mezolitické před 10 000 lety př. n. l.

Kolébkou pěstování vinné révy se stala oblast kolem Kaspického moře. Zde byly a jsou příznivé podmínky pro její růst a dobrou sklizeň hroznů. Zásluhou obchodu, výbojů a stěhování kmenů a národů se pěstování révy rozšířilo do sousedních zemí a nejen do nich. Vinnou révu jsme postupně mohli objevit v oblastech dnešního Iránu, Afghánistánu a při severní části Indie až v Číně. V posledně jmenované zemi se víno pilo již před 2 000 lety př. n. l.

Na jihu Kaspické moře omývá mimo jiné břehy Egypta. Je možné, že víno se v této zemi pilo již v době předdynastické, t. j. 3 200 let př. n. l.

V hrobkách Egypťanů byly na předmětech nalezeny výjevy znázorňující pěstování vinné révy, lisování hroznů, přípravu vína a jeho pití. Zemřelým se do hrobů dávaly džbány naplněné tímto nápojem. Vinná réva se pěstovala na březích Nilu. Největší rozkvět vinařství je zaznamenán v období vlády IV. až VI. dynastie. Je úžasné zjištění, jaký smysl pro detail měli tehdejší Egypťané. Představte si, že již tehdy bylo víno řádně označeno, zaevidováno. Na džbánech na víno z pálené hlíny byl uveden ročník sklizně, původ a jakost vína včetně jména vedoucího vinice, ze které víno pocházelo. Egypťané byli údajně velcí pijáci vína.

Sumerové a Babyloňané také znali víno. Posledně jmenovaní měli dle zákona prodávat víno za úředně stanovenou cenu.

Zajímavým územím je Palestina, kam se pěstování révy rozšířilo začátkem prvního tisíciletí asi z Arménie. Vinařství se zde rychle šířilo a společně s orbou, zahradnictvím, chovem dobytka, lovem, rybolovem a provozováním řemesel mělo vliv na dobrou životní úroveň místních obyvatel. Představte si, že každý občan od dvaceti do padesáti let byl povinen hájit zemi zbraní. Kdo založil vinici, která ještě nedávala užitek, byl v době válečné osvobozen na jeden rok od vojenské povinnosti. Tato informace ukazuje, jaký význam měla pro Palestince vinná réva. Víno bylo povýšeno na posvátný symbol. Již zde se nám ale dostává varování, že pouze rozumné požívání vína může poskytnout příjemné gurmánské zážitky a prospívat zdraví. Opilství bylo rozšířeno i mezi Židy, proto tato neřest byla napadána i v různých textech:

„Pro obžerství mnozí zemřeli, a kdož střídmý jest, prodlouží si život.“ Sirah 37,35

Féničané počali pěstovat vinnou révu kolem poloviny druhého tisíciletí př. n. l. a seznámili s ním Řeky. Protože byli zdatnými mořeplavci, šířili pěstování vinné révy v oblastech dnešního Španělska a severní Afriky.

Na Arabském poloostrově se vinice našly jen zřídka. Víno zde bylo luxusním artiklem a výlučný monopol na jeho dovoz měli Židé. Předislámští Arabové pili víno vždy s vodou a medem. Někdy bylo dokonce parfémováno pižmem. Pití vína mělo povzbuzovat k šlechetnému hnutí duše, mělo být učitelem dobrých mravů a nepřítelem skrblictví.

V dalším pokračování tohoto povídání se podíváme do starověkého Řecka a Říma.

Podkladem pro tento text byla kniha Františka Kohouta – O víně

Napsala: Ivana Šmucrová

zdraví-ivana.cz